Vysvobození které bolí...
"Mami!Honem, už musím jít, nebo to nestihnu..." křičí mladá dívka na svou matku přes celý dům
"Už jsem tu.Na,tady máš, a hezký den" políbila svou dceru na tvář, a doprovodila jí ke dveřím. Koukala se ještě chvíli za ní se spokojeným úsměvem na tváři.Byla tak pyšná... zítra má její dcera koncert, a zazáří určitě jako slunce v mračném ránu.
"Ahoj, už jsem myslela že nepříjdeš.. kde prosimtě jsi tak dlouho?" Bafne na svou kamarádku mladá dívenka kolem šestnácti let s hezkou tvářičkou.
"Lucy,víš jak jsem se tě lekla?!Mamka ještě hledala peněženku, aby mi mohla dát peníze na cestu..." "Ale notak, přece by ses nebála svě staré dobré kamarádky...." hodila jeden ďábelský pohled na svou kamarádku.Obě se začly smát.
Autobus se rozjel...
***
"Dneska to byla šílená nuda... Myslela jsem že tam usnu..." Řekla Lucy a otráveně se chtěla podívat po své kamarádce, která ale vedle ní nestála...
"Veroniko? Veroniko!" Řvala na celý školní dvůr a rozhlížela se kolem sebe.
"BAF!" Řekla pobaveně dívka s černými vlasy a smaragdově zelenými oči se smíchem.
"Já tě zabim... Už jsem myslela že si tě snad ta káča nechala po škole... Odkolika máte zítra ten koncert?" zeptala se se zájmem Lucy...
"Od tří.Nevím do kolika, ale asi do pěti, takže by jsme mohly být v šest doma" podívala se na svou spolužačku se vštřícným úsměvem...
***
"Ahoj mami, už jsem doma!" prohlásila nadšeně Veronika a hodila tašku do předsíně a pokračovala dále do kuchyně.
"Ahoj zlato... jak bylo ve škole?" zeptala se s úsměvem na tváři matka své dcery.
"Perfekt,dvojka z psýchy, jinak nic... kde je děda? to zas něco kutí?"položila otázku se smíchem. "Ale kdepak, nebylo mu dobře, tak si šel lehnout, to víš, už má na to věk" mírně se pousmála... "Dobře,půjdu mu tam dát trochu kytiček, aby až se probudí měl pokoj veselejší a přívětivější" otočila se na podpatku a rozběhla se do zahrady natrhat pár rudých růží, které od dědy vždy dostávala k narozeninám, a které jí vždy dělali radost...
***
"Mami? Ještě noty, nebo tam dneska neřeknu půl slova..." zasmála se a dala si do tašky svačinu. "Na, a běž už ať ti to neujede" zavřela za dcerou, a počkala až autobus odjede.
"Nazdar, no konečně, tobě to vždycky tak trvá..." protočila panenky Lucy a nastoupila do autobusu. "No jo pořád, ty toho naděláš pro pár minut" a nastoupila za ní s optimistickým pohledem. "V k kolik teda dneska? Ve tři?byla bych tam tak v půl... Dřív mě ta káča z matiky nepustí..." "Dobře, tak tam doraž po matice...."
***
"Jsem ráda že to mám zasebou... ten koncert byl strašně vyčerpávající.. už se těším domů do postele" "Ale bylo to krásný... tu postel ti věřím, zvlášť na těchle botách" zasmála se Veroničina kamarádka. "Ještě si ze mě dělej srandu!" odpověděla jí uštěpačně ale s vtipem...
***
Hm... doma se nesvítí, a babička se prochází po zahradě... e by mamka měla zas nějakou párty? přemýšlela Veronika když mířila k hlavní brance od jejího domova... Odemkla dveře, a vešla do obýváku, kde viděla světlo z krbu ... její matka brečela.. bylo to vůbec poprvé co jí viděla brečet... to nevěstilo nic dobrého... rozklepaly se jí ruce...
"Mami? Co se děje?" zděšeně se podívala na svou matku která tam jen tak smutně seděla. "Děda umřel... dneska ve tři odpoledne..."
nemohla tomu uvěřit... ještě včera ho byla přece navštívit a nesla mu kytky... usmál se na ní... nemůže být mrtvý... jak by mohl... mamka si jen dělá srándu... určitě teď sedí ve svém křesle a čte noviny.... otočila se se,zrak upřen na dědovo křeslo.. bylo prázdné....
"Bylo to pro něj vysvobození... netrpěl..." řekla maminka se slzama v očích....
Ale co ona? Ona teď trpí... jak může být něco vysvobozením když kvůli tomu ostatní lidé trpěj?! Ach dědo, proč....?!
